Výcvik psa

Mezi kynology se traduje poučka „Výcvik psa je soustavné a cílevědomé působení člověka na
psa. Je to nikdy nekončící proces, při kterém formujeme nejen povahu a vlastnosti psa, ale i
sami sebe“
Když se nad touto větou zamyslím, je to věta výstižná. Chceme-li pejska cokoliv naučit,
musíme sami dobře vědět, co ho naučit a v neposlední řadě jak ho to naučit. Pokud psovod
netuší, jak dané cviky, které po něm požaduje, prezentovat psovi, může napáchat více škody
než užitku. O výcviku psa je vhodné se vždy poradit se zkušeným kynologem. Jedna
praktická ukázka vydá za desítky přečtených knih a stovky teoretických znalostí.
Samozřejmě, pokud má psovod rozšířené teoretické povědomí o výcviku, je to jen přínosem.
Setkala jsem se s názory lidí, že pyrenejské horské psy či pastevce obecně nelze vycvičit.
Otázkou je, co si daný člověk přestavuje pod pojmem „vycvičený“ pyrenej. Pyrenejský
horský pes je pastevec tělem i duší s vlastní hlavou a uvažováním. Nebudu Vás přesvědčovat,
že pyrenej bude poslouchat a šlapat jako německý ovčák, rotwailer či dobrman. Určitě
nebude. Pyrenejský horský pes je velmi inteligentní jedinec, pro kterého není problém naučit
se novým věcem, avšak problémem je, že je na jeho rozhodnutí, zda cvik prezentuje ve chvíli,
kterou psovod zrovna požaduje.
Dnešní povídání o výcviku bych začala teorií. Pojmy budu psát heslovitě a k nim rozepíši, co
daný pojem znamená, případně obohatím o vlastní zkušenost získanou výcvikem mých fen.
Teorie výcviku
Prvním velkým úspěchem při výcviku psa je navázání kontaktu se psem. Již samotný kontakt
se psem je podceňován. Pokud Vás pes nevnímá, netoleruje, neakceptuje je výcvik samotný
příliš obtížný. Ze všeho nejdříve je nutné si se svým psem vybudovat vztah a to již od
prvního dne, kdy si štěně přivezete domů.
Cíl výcviku: cílem výcviku je praktické využití psa. K tomu je možné dospět, pouze
využijeme a usměrníme-li správně přirozené počínání psa ke své vlastní potřebě. Toho
dosáhneme odpovídajícím výcvikem.
Cíl cviku: při představování jakéhokoliv cviku psu je nutné si vždy uvědomit, co je jeho
cílem. Musíme rozpoznat základ a podstatu cviku od méně důležité činnosti.
Např. přivolání psa: cílem cviku je přivolat vzdáleného psa k sobě, i když je jeho pozornost
odváděná jinam, např. za zvěří, cizími lidmi, jiným psem či pachy. Nejdůležitější je, aby pes
přiběhl k nám a to, že např. předsedá křivě je již méně důležité.
Podráždění: to jsou jakékoliv vlivy působící na organismus, které vyvolávají reakci zvířete.
Vnitřní podráždění – tj. projev vlastního organismu zvířete (hlad, bolest) a vnější podráždění
– tj. vliv okolního prostředí (hluk, horko)
Reflex: je to reakce organismu na vnější a vnitřní podráždění. Anatomickým základem reflexu
je reflexní oblouk.
Reflexní oblouk: tj. nervová dráha, po které proběhne podráždění od přijímacího orgánu
(receptoru) dostředivými nervovými vlákny do mozku, odtud pak odstředivými nervovými
vlákny do části výkonné (svalu). Uvedu příklad: při výcviku povelu sedni – zatlačíme seshora
na záď stojícího psa, jeho nervová zakončení ucítí tlak, předají zprávu mozku, ten ji
vyhodnotí a vyšle pokyn příslušným svalovým skupinám – pak si sedne.
Druhy reflexů:
- Podmíněný
- Nepodmíněný
Podmíněný reflex je vše co se pes naučí nebo získá během života.
Lze ho vytvořit:
- společným působením podmíněného i nepodmíněného podnětu
- nepodmíněný podnět musí být vždy silnější než podmíněný
- opakovaným působením podmíněného a nepodmíněného podnětu docílíme upevnění
reflexu a zamezení jeho uhasínání
Příklad: řeknu psovi jasně a srozumitelně „sedni“ a asi za jeden a půl až dvě vteřiny nato
zatlačíme na záď psa tak, aby si sedl. Budeme-li tuto činnost opakovat dostatečně často,
dojde v mozku psa ke spojení povelu „sedni“ a reakci na tlak na záď. Pes jakmile uslyší
„sedni“ bude chtít uhnout tlaku a sám si sedne. U mých fen není nutné vysvětlovat tento cvik
více jak 3x. Po této době pochopí, co po nich chci.
Nepodmíněný reflex je chování psa dané dědičností, nemusí se jej učit, protože se rodí
s reflexními mechanismy schopnými projevu.
Nepodmíněný reflex se dále dělí na
- jednoduchý nepodmíněný reflex – na podráždění odpovídá pouze jeden orgán
- složitý nepodmíněný reflex – na podráždění odpovídá více orgánů nebo celý organismus
Nepodmíněný reflex můžeme dělit na: orientační, obranný, pokrmový, pohlavní, rodičovský
atd.
Podněty – podněty jsou vše, co působí na psa a jeho nervovou soustavu. Vlivem podnětů,
kterými působíme na psa, vyvoláváme určité podráždění. Podněty jsou základem ke vzniku
reflexů. Podněty se opět dělí na podmíněné a nepodmíněné.
Nepodmíněný podnět – vyvolávají nepodmíněný reflex
- Mechanické – pohlazení, tlak ruky, působení obojku, trhnutí vodítkem
- Pokrmové – pamlsky, žrádlo na stopě
Podmíněný podnět – vytváří podmíněné reflexy
Povel (zvukový) – platí důležitá zásada, že povel musí být jednotný a neměnný, tzn. že si pro
cvik „sedni“ používám jen sedni nikoliv „sedni si, sed, sedneš, atd“
Povel (posunky) – jedná se o přesně vymezený pohyb psovoda. Ve sportovní kynologii
existuje celá abeceda posunků k jednotlivým povelům, tzn. místo slova „sedni“ upravím ruku
do postoje, který označuje povel „sedni“, pes provede, aniž byste vyřkli slovo.
Psovod během výcviku působí na psa nejenom slovními povely a posunky, ale také svou
mimikou, polohou a pohybem celého těla, svým pachem, náladou, proto se psovod stává pro
psa během výcviku komplexním podnětem.
Útlumy – to jsou opačné procesy podráždění. Projevují se utlumením reflexní činnosti a
odstraňujeme jimi nežádoucí chování psa.
Nepodmíněný útlum – vnější, ochranný, spánkový
Podmíněný útlum
- uhasínající – např. při nedostatečném opakování cviků
- opozdívající – např. při čekání mezi povely
- diferenciační – např. schopnost psa vybrat si mezi mnoha pachy ten, který ho zajímá a
vnímání ostatních pachů potlačit.
Poznání reflexů a útlumů je velmi důležité pro správné sestavení cviku a způsobu výcviku a
použití psa. Např. je velmi nutné umět rozpoznat kdy je již pes unaven, nejeví zájem o cvik či
je plný energie. Na základě rozpoznání fáze, ve které se pes nachází, je možné cvik přerušit,
dále neopakovat či naopak procvičit ještě jednou.
Stejně jako lidé i psi mají 4 povahové typy.
Sangvinik – vyrovnaný typ, podráždění i útlum jsou v rovnováze – nejvhodnější kombinace
pro výcvik
Cholerik – nevyrovnaný typ, silný pocit podráždění převládá nad útlumem. Pes je aktivní a
vytrvalý. Má menší schopnost soustředění.
Flegmatik – vyrovnaný typ, pomalejší střídání podráždění a útlumu. Pes je méně pohyblivý a
klidný. Je vhodný zejména na pachové práce.
Melancholik – slabý typ, dominuje u něj pasivní obranná reakce – nevhodný pro výcvik.
Než začneme s podrobnějším popisem výcviku jednotlivých povelů, měli bychom si
představit existující výcvikové metody. Výcvikové metody máme 4 základní a to:
1. Kontrastní
2. Chuťově dráždivá
3. Mechanická
4. Napodobovací
Kontrastní metoda je nejčastější užívaná metoda, která se při výcviku psů používá. Podstata
této metody spočívá ve spojení mechanického a povzbudivého působení na psa.
Mechanickým nepodmíněným podnětem nutíme psa k určitému výkonu a povzbudivým
nepodmíněným podnětem cvik upevňujeme. Je to metoda spojení donucení (běžnými
mechanickými nepodmíněnými podněty a odměny – pamlsek, pohlazení).
Uvedu příklad: sednutí u nohy – nejprve dáme zvučný povel „sedni“, vzápětí mechanickým
nepodmíněný podnět (přitlačení levou rukou na záď psa a trhnutím vodítkem pravou rukou
směrem nahoru), tím psa přinutíme sednout a jakmile se pes posadí, dáme mu pamlsek,
pohladíme jej a podmíněným podnětem např. „hodný“ ho pochválíme.
Výcvik psa touto metodou má řadu předností, které spočívají především v rychlém a trvalém
utvrzení podmíněných reflexů (cviků) na určitý povel a také je pes zainteresován pokrmovým
podnětem, proto ochotně a dostatečně rychle plní stanovené úkoly. Výcvik touto metodou
uchovává a posiluje kontakt mezi psem a cvičitelem. Je-li metoda správně uplatňována, nemá
žádné záporné stránky.
Metoda chuťově dráždivá – tato metoda se používá nejen u psů s převládajícím apetitem, ale
s úspěchem u všech štěňat a mladých psů slabšího typu. Podstata této metody spočívá v tom,
že podnětem povzbuzujícím psa ke splnění požadovaného cviku je potravinový nepodmíněný
reflex. Pamlsek se používá k upevnění podmíněného podnětu. Krásným příkladem chuťově
dráždivé metody při výcviku je stopa: pomocník při pokládání stopy pokládá na zanechanou
pachovou stopu kousky pamlsku, které má pes rád. Psovod dá povel „stopa“ a vede psa ke
stopě, na které nalézá položený pamlsek, čímž dochází ke spojení povel – pach-pamlsek.
Chuťově dráždivou metodou mohou být vypracovány a upevněny mnohé výkony psa,
zejména u cviků poslušnosti, překonávání překážek, ale i u speciálních cviků jako je
stopování, vyhledávání pomocníka atd.
Tato metoda má řadu výhod: pes má zájem o splnění všech úkolů, rychlým vytvořením
podmíněných reflexů při použití pokrmového vyvolání a upevnění, upevňování kontaktu mezi
cvičitelem a psem. Přes všechny klady se samozřejmě mohou projevit i nedostatky, a to např.
v době sytosti psa se snižuje jeho zájem o pokrm a tím je snížená i spolehlivost psa,
v rušivých podmínkách vnějšího prostředí není zaručená naprostá poslušnost psa, při výcviku
nelze tuto metodu používat na vypracování některých cviků.
Mechanická metoda spočívá v tom, že k upevnění podmíněných podnětů používáme pouze
nepodmíněných mechanických podnětů. Používáme určitého násilí k donucení psa, aby
povedl požadovaný úkon. Této metody s úspěchem používáme zejména u cviků přerušení
nežádoucí činnosti psa, odmítání potravy a rozvíjení zloby. Výhodou této metody je, že cviky
takto vypracované mají trvalý charakter a v obvyklých podmínkách je pes plní s naprostou
spolehlivostí. Nedostatkem této metody je, že její časté používání u některých psů vyvolá
stísněný, útlumový stav s projevem nedůvěry ke cvičiteli. U psů s pasivně obrannou reakcí
nebo se slabší aktivně obrannou reakcí se projevuje bázlivost a strach. Naproti tomu u psů
s výraznou aktivně obrannou reakcí dochází k napadání psovoda a pes se těžko podřizuje.
Další z nevýhod je, že touto metodou nelze vypracovat většinu jednotlivých cviků a při
častém používání mechanických podnětů nadměrné síly může vznikat ochranný útlum.
Napodobovací metoda je metoda, při níž se pes jako pozorovatel učí napodobovat určitý cvik
od jiných psů, kteří již mají cvik plně zvládnut a ochotně jej plní. Tím dodávají odvahu psu,
který se má cvik učit. Tato metoda se používá ve skupině psů např. k nácviku štěkání.
Rozvíjení zloby a odvahy, překonávaní některých překážek. S úspěchem se používá při
výchově štěňat, ale i mladých psů. Splnění cviku je nutné vždy upevnit podáním pamlsku a
pochval.
Ze své praxe mohu říci, že využívám při výcviku část z každé metody. Někdy je třeba psa
důkladně chválit, jindy usměrnit a získat jeho pozornost.
Pevně věřím, že Vám tento krátký úvod do teorie výcviku rozšířil obzory. V dalších vydáních
klubového zpravodaje budu tuto tématiku dále rozvíjet. V případě jakýchkoliv otázek
týkajících se výcviku psa mne můžete kdykoliv kontaktovat. Je lepší řešit konkrétní případy a
vyzkoušet více možností, které na psa budou působit.
Markéta Langerová, CHS Perla Silesia